Historie

 

 

Vážení spoluobčané,

v roce 2008 si připomínáme 130 let od založení našeho sboru dobrovolných hasičů. Musíme vzpomenout, proč byly sbory hasičů utvořeny. Již od nepaměti byl oheň dobrým pomocníkem, ale při nekontrolovaném hoření zlým pánem. Dříve se stavělo skoro vše ze dřeva, a tak při vypuknutí požáru v domě následně shořely celé ulice, vesnice nebo města. Aby se tomu částečně zabránilo, bylo nařízeno v roce 1874 zemským výborem, že obce, které mají více než 100 popisných čísel, si musí pořídit čtyřkolový stříkací stroj s vybavením. Obec ronovská pořídila dva stříkací stroje, ale neměla k nim obsluhu. Podle zákona č. 35/73 z roku 1873 připadl výkon požární policie obcím. Do této doby probíhalo hašení požárů chaoticky bez organizace. Až v roce 1877 při schůzi rady města bylo stanoveno „ stran pádu ohně, aby se 20 lidí objednalo, aby byli vzati pod protokol, by v pádu vypuknutí ohně účinkovali, a policejní komisař aneb údové výboru nad nimi dohlídku drželi“. Ale toto bylo uskutečněno až 24. dubna roku 1878, kdy byl založen náš sbor.
Za 130 let se vystřídalo několik generací a všichni, kteří byli hasiči, přistupovali k této činnosti jako pomoci bližnímu, na úkor svého času a rodiny, bez nároku na odměnu. Jediná odměna pro ně byla poděkování od občanů za pomoc v nouzi.
Abyste vy všichni měli představu, co všechno hasiči dělali a dělají, předkládáme Vám tento almanach se zkrácenou činností sboru zapsanou z knih zápisových a kroniky sboru. Chceme poděkovat všem již nežijícím členům a zároveň celému dnešnímu hasičskému sboru za pomoc v krizových situacích a za práci pro veřejnost a sbor.

Díky Vám všem.

 

Z historie Ronova nad Doubravou

Ronov nad Doubravou – malebné městečko v podhůří Železných hor, které se nachází na pravém břehu řeky Doubravy asi 12 km východně od Čáslavi. Město s bohatou historií, rodiště významných osobností, místo s mnoha kulturními památkami.
Město Ronov nad Doubravou založil v roce 1307 Oldřich, třetí syn Smila z Lichtemburka. Rozhodl se pro zcela novou lokaci – tak zvaně na zeleném drnu. Městu dal Oldřich 39 lánů půdy, z nichž se mělo platit po jedné a půl hřivně stříbra ročně. Dědičným rychtářem se stal Gottfried, bývalý rychtář z Podolí.
Ronov n. D. je jedním z mála měst, které se mohou pochlubit originálem zakládací listiny. Byla sepsána 16. dubna roku 1307 a je dochována v pergamenovém originále s voskovou pečetí Oldřicha z Lichtemburka. Jedná se o nejstarší listinu Státního okresního archivu v Chrudimi. Je potvrzením původní zakládací listiny z 22.ledna 1307, která se nedochovala v originále a navíc jsou v ní stanoveny povinnosti města k vrchnosti a práva občanů.
Roku 1331 daroval Jan Lucemburský městu lán pozemku, jehož jedna polovina byla určena ku prospěchu kaplana a druhá byla věnována obci na zřízení pastvin. Založení města potvrdil král Václav IV. v listině z 25. března 1397, který navíc uděluje Ronovským právo svobodného pořízení s majetkem tak, jak je tomu u královských měst. Městský znak byl používán pravděpodobně od 15. století.
Důležitou výsadou měst byly trhy.V roce 1488 král Vladislav povolil Ronovu dva výroční trhy a roku 1674 obdrželo město od Leopolda I. právo třetího trhu. Roku 1840 Ferdinand V. potvrdil další tři trhy. Poslední úpravou provedenou roku 1895 bylo v Ronově povoleno sedm trhů.
Pro polovinu 16. století máme dochována cechovní privilegia, kdy zde existovaly cechy tkalcovský, ševcovský aj. Město mělo i právo hrdelní. O tomto právu svědčí nejen zachované hrdelní rozsudky a zápisy, ale i pomístní názvy (Katovna, Na spravedlnosti, Katův dolík).
V dalších staletích Ronov trpěl častými požáry, v roce 1681 byl dokonce nazván vsí. Završením úsilí o povýšení na město a o kodifikaci městského znaku je vydání privilegia císaře Františka Josefa I. ze 4. května 1909.
Poslední zmínka o městském úřadu je zaznamenána v místní kronice ještě před zřízením národních výborů, v pozdější době se uvádí již jen Místní národní výbor Ronov nad Doubravou.
V roce 1973 se Ronov n. D. stal střediskovou obcí a po správní stránce byla k němu přičleněna řada obcí: Lipovec, Licoměřice, Tuchov, Bousov, Žlebské Chvalovice, Žlebská Lhotka, Mladotice, Kněžice, Moravany, Biskupice. Po politických změnách v roce 1989 se postupně některé obce osamostatnily. Od roku 1997 spadají pod obecní správu Ronova nad Doubravou pouze dvě obce, a sice Mladotice a Moravany. S účinností od 1. června 1998 byl Ronovu nad Doubravou navrácen statut města.

Požáry v Ronově zapsané v městské kronice od jejího založení:

Dne 22. dubna 1854 v 1 hod. odpolední vypukl velký požár v ulici Židovské (Lichnické) v domě č.p. 100 a po něm zachváceno bylo 24 domů. 
     č.p. 100 paní Kateřina Krátká, vdova
     č.p. 101 Antonín Pátek, truhlář
     č.p. 102 František Pátek kolář
     č.p. 186 vedle stojící vinopalny shořela střecha nad maštalemi
     č.p. 99 Václav Farkač, barvíř
     č.p. 98 František Kulhánek
     č.p. 73 Antonín Altman, krejčí
     č.p. 74 Karel Hanousek
     č.p. 75 Josef Vašíček, obuvník
     č.p. 76 Václav Klinkáček
     č.p. 77 Václav Beran, obuvník
     č.p. 78 Václav Beran, obuvník
     č.p. 82 Václav Hortenský, pohodný
     č.p. 83 Václav Vlk, domkář
     č.p. 84 Jan Vávra, domkář
     č.p. 85 Václav Dus, obuvník
     č.p. 86 Barbora Polová, vdova
     č.p. 87 Jan Opočenský, zedník
     č.p. 88 Jan Handlíř, domkář
     č.p. 90 Jan Handlíř, domkář
     č.p. 91 Václav Pospíšil, domkář
     č.p. 92 František Devera, domkář – zedník
     č.p. 93 Tomáš Hradecký, krejčí
     č.p. 188 František Růžička, domkář – krejčí

19. 1. 1859 vypukl požár v domě č. p. 68 p. Pražáka Josefa v Źidovské ulici

21. 4. 1859 vypukl požár v domě č. p. 52 p. Františka Sátka č. p. 53 p. Jana Trojana

6. 6. 1862 velký požár v hostinci č. p. 147 p. Horáka na náměstí a od něj zachváceny požárem domy č. p. 148, 149, 150, městský radní dům a č. p. 151 – vše lehlo popelem, při čemž byl městský archiv zachráněn.

5. 7. 1869 vyhořely panské stodoly

26. 4. 1877 vyhořel hostinec č. p. 108 – velká hospoda náležející pí. A. Kittlové, nájemcem byl p. Hozák Josef

 

Historie

Předchůdcem prvních dobrovolných hasičských sborů byly sbory nucené a placené. Základ nynějších placených požárních sborů byl položen dne 16. 8. 1853, kdy byl v Praze zřízen sbor o třiceti lidech, z čehož bylo osm určeno k obsluze stříkačky a zbytek k metení ulic. První pokusy se zakládáním českých sborů dobrovolných hasičů byly v roce 1863 v Chrudimi a ve Slaném. Vznik dobrovolné požární ochrany je spojen s datem 1864 a městem Velvary, kde vzniká první český dobrovolný hasičský sbor.
Aby se však pro veřejnost a hlavně pro sbor zachovaly nejdůležitější události z raných dob založení sboru v Ronově nad Doubravou, ujal se této práce p. Antonín Kincl, sedlář, později Josef Erben, bednář, kteří sice neuměle, však v dobré vůli zapsali podle protokolů a různých záznamů to, co uznali za nejdůležitější.
Prvním zakladatelem sboru dobrovolných hasičů v Ronově nad Doubravou byl Ferdinand Jančárek, sluha nadačního panství, který probudil zájem v občanech a z jeho popudu byla uspořádána zakládající valná schůze dne 22. dubna 1878.

Přítomní zakládající členové:
Beran Václav, Erben Antonín st., Erben Antonín ml., Hozák Josef, Kouba Josef, Kraus Eduard, Kroutil Jan, Pejřil Antonín, Růžička Josef, Semrád Josef, Spěvák Václav, Tittman Antonín, Víšek František, Brůder Josef, Cakl Karel, Fišer Antonín, Jančárek Ferdinand, Jaroš Josef, Hozák Jan, Kincl Josef st., Knott František, Kozel Antonín, Lebduška Josef, Musil Josef, Němec Jan, Pátek Hynek, Pavlík František, Pejřil Antonín, Procházka František, Růžička Josef, Skokan Bedřich, Stehno Antonín, Stehno Rudolf, Šouba Václav, Dlouhý Jan, Novák Josef, Pořízský Jan, Pól Václav, Tittman František a Hubáček Jan.

Přispívající členové:
Beran František-poštmistr, Brod Hynek-obchodník, Dus Vojtěch-obchodník, Fried V., Francl Karel-krupař, Horký Josef ml., Horký Jan-úředníci velkostatků, Havelková Marie-rolnice, Kytlová Anna Sládková z Opočna, Kořínek Josef-mlynář, Kraus Eduard, Kracík Václav-kaplan, Kincl Josef st., Musil Josef-kovář, Mercl Jan z Mladotic, Novák Josef-učitel, Petržílka Josef, Pinka Karel-administrátor velkostatku, Portéšová Františka, Pospíšil Václav-krupař, Rys Jan-krupař, Stoupa Vojtěch-mlynář, Soudek Gustav-nájemce dvoru, Soudek Alois, Vlček Jan-farář, Mladotická obec, Licoměřická obec a Ronovský velkostatek.

 

Na této schůzi byl zvolen následující první výbor:
Beran František – starosta sboru
Procházka František – velitel sboru
Růžička Josef – cvičitel
Jančárek Ferdinand – jednatel

Členové výboru:
Pátek Hynek, Kroutil Jan, Jaroš Antonín, Stehno Antonín, Skokan Bedřich.
Trubačem sboru se stal Hubáček Jan.

V době založení sboru 22. dubna 1878 měl sbor 41 členů a 25 členů přispívajících. Byla to doba, kdy byly zakládány dobrovolné sbory, doslovně dobrovolné, které nedostávaly žádné peníze od obce. Na všechnu výstroj a techniku si museli členové buď sbírkou vybrat, nebo z některých akcí vydělat. Roku 1878 bylo na příspěvcích vybráno 301 zlatých a 70 krejcarů. Za to bylo pro členy nakoupeno: 30 ks opasků se sekyrami, 10 ks háků na strhávání krovů, 38 ks přilbic, 20 ks karabin, 36 ks píšťal, 34 ks šňůr k píšťalám, 1 trubka pro trubače, 1 trubka signální pro velitele, 1 sborové razítko, pro velitele sboru byl zakoupen nůž. Vše stálo 1655 korun a 10 hal. Sbor měl k dispozici čtyřkolovou dřevěnou stříkačku zapůjčenou obcí, jednu ruční stříkačku, dvě voznice na vodu, deset košíků na vodu, čtyři hákové žebříky a dva žebříky střešní.
Protože sbor v té době neměl zkušenosti s technikou, dohodl se s čáslavským sborem o poskytnutí cvičitele p. Růžičky na každodenní praktická cvičení. Též byla založe8 na podpůrná pokladna, do které každý člen přispíval měsíčním příspěvkem 40 hal. Z této pokladny měl nárok na podporu v nemoci a v případě úmrtí mu byl spolkem vypraven pohřeb zdarma. Náš sbor byl v zavedení podpůrné pokladny průkopníkem, tzv. pohřební pokladna existovala celostátně až později.
V roce 1879 bylo uspořádáno první veřejné cvičení, které bylo přijato ronovskou veřejností s velkým pochopením. Důkazem toho bylo slavnostní vyzdobení domů prapory. Při této příležitosti došlo v Ronově n. D. k založení župy Čáslavské. Co je župa? Sloučení jednotlivých sborů pod jedno uskupení a vedení. Protože tenkrát byl okres Čáslav, proto župa Čáslavská. Toto cvičení se skládalo z vystoupení sboru pod vedením cvičitele p. Růžičky v umění lezeckém, cvičení s žebříky a stříkačkou. Byla předvedena nová čtyřkolová stříkačka ruční zakoupená od firmy Rudolf Čermák – Teplice. Po tomto vystoupení následoval cvičný poplach a sbor předvedl praktickou ukázku zásahu na budově školy. Cvičení se účastnili zástupci těchto sborů: Čáslav, Kutná Hora, Malín, Zbraslavice, Kácov, Ledeč n. S., Světlá n. S., Bohdaneč, Habry, Golčův Jeníkov, Vilémov, Heřmanův Městec, Přelouč, Choltice, Potěhy, Chotusice, Žehušice. Většina těchto sborů se účastnila ustavující župní schůze.

Veřejné cvičení bylo zahájeno v neděli ráno budíčkem, pak následovalo přivítání přítomných hasičských sborů. V 9 hodin dopoledne se sloužila mše svatá, po níž byla svolána valná hromada k založení župy Čáslavské. V poledne byl společný oběd v hostinci p. velitele Josefa Hozáka. Odpoledne o třetí hodině nastalo veřejné cvičení, ke kterému byli pozváni všichni měšťané, pro něž byla připravena sedadla na náměstí. Pak nastal poplach, který se odbýval na staré školní jednopatrové budově. Při něm byla na půdě zapálena sláma a dým vycházející nad střechu znamenal, že škola hoří. Byl vytrouben poplach a v několika minutách hasiči zavěšovali žebříky do prvního poschodí. Hned nato již na střeše praskaly tašky pod sekyrou statečných mužů. V témž okamžiku již chrlila koncová roura nové stříkačky od firmy Čermák (pořízené za 1300 korun) spoustu vody na půdu školní budovy. Po ukončení zásahu ronovský sbor provedl defilé před měšťany a pak se za účasti všech sborů a měšťanů odebral do hostince p. Hozáka a přilehlé zahrady, kde se uskutečnil koncert. Večer se pořádal věneček, který trval v dobré náladě až do bílého rána. Čistý výnos cvičení byl 294,34 korun, který byl do sborové pokladny uložen na zajištění potřebných věcí.

Rok 1880: V tomto druhém roce od založení zasahoval sbor u tří požárů. První vypukl u pana Rolence, rozšířil se hned po celé budově a byly obavy, že zachvátí i sousední stodolu pana Antonína Pátka, truhláře. Díky rychlé pomoci vycvičených hasičů a jejich znalostem o hašení požárů se dosáhlo toho, že přiléhající dřevěná lomenice a došková střecha byly uhájeny. Další požár vznikl mimo město. Sbor pořádal praktická a teoretická cvičení, která byla hojně navštěvována. Nakoupil různé nářadí za 213 zlatých a 30 krejcarů. Tento obnos byl hrazen z příspěvků a milodarů.
V měsíci listopadu vypukl požár po jedné hodině v noci v Ronově ve mlýně na Korečníkách. Oheň ohlašovala dcera pana Kořínka voláním „HOŘÍ“. Běžela do města a probouzela občany na pomoc. Jak se to dozvěděl hasičský trubač pan Jan Hubáček, začal trubkou svolávat hasiče. Ti byli v okamžiku v pohotovosti a spěchali na místo požáru. Lokalizovali požár na druhé budově a uchránili ji. Při tak mohutném požáru pracovali hasiči do únavy, a tak se jim rodina pana Kořínka postarala o občerstvení. Za tuto namáhavou práci se dostalo hasičům poděkování a peněžité odměny, kterou použili na nákup nových věcí. Sbor vlastnil v tomto roce ruční čtyřkolovou stříkačku taženou koňmi. Podobnou vlastníme i my. Že s ní byla práce namáhavá, o tom svědčí skutečnost, že při pumpování muselo být 6-8 hasičů, kteří se střídali po 2-3 minutách.
Roku 1881 nebyl žádný požár. Sbor kupuje 4 díly hadic, 4 díly savic, novou trubku, 2 nové žebříky lezecké, 2 žebříky střešní a jeden rekviziční vůz – pro dopravu mužstva.
Že kašna na náměstí není jenom umělecké dílo, ale i malá požární nádrž, je patrné z historie hasičské. Roku 1882 v měsíci září vypukl po čtvrté hodině ranní oheň u pana Nováka, obchodníka na náměstí, v největším domu – dnes je tu samoobsluha. Požár vznikl na půdě, kde se nalézalo mnoho zboží různého druhu. Jakmile byl oheň zpozorován, zazněla hasičská trubka a hasiči byli připraveni v malé chvíli se stříkačkou u kašny. Stříkačka v okamžiku chrlila spousty vody na půdu domu a oheň byl po dvou hodinách zlikvidován.
V následujícím roce 1883 sbor zasahoval u tří požárů mimo město. Umřel velitel sboru p. Josef Lebduška, který zastával funkci čtyři roky. Místo něho byl zvolen velitelem p. Hozák Josef, hostinský, a Víšek František náměstkem velitele. Byly drženy hlídky při rozvodněné řece. Začaly se provádět preventivní prohlídky komínů.
Roku 1884 byl sbor povolán ke čtyřem požárům v okolních obcích. O rok později (1885) byl počet členů činných 35 a přispívajících 62, kteří přispěli do spolkové pokladny částkou 62 zlatých. V tomto roce pořádali hasiči také taneční zábavu, která vynesla čistý výtěžek 35 zlatých 88 krejcarů, což byl jediný příjem hasičů na nákup nových věcí. V roce 1886 stoupl počet členů činných na 46. Bylo zakoupeno 13 plášťů k použití při nepřízni počasí, ale hlavně pro cesty k požárům mimo město. Postupem času se zaváděla hasičská administrativa, a tak byl pořízen psací stůl, který sloužil zároveň k úschově spolkových knih a dokumentů. Zachoval se dodnes. Byly vypracovány instrukce pro všechny funkcionáře výboru, to je pro pokladníka, revizory, uklízeče kolny, je myšleno zbrojnice, trubače. Dále byla ustanovena nová funkce zbrojmistra, který se staral o veškerou techniku. Byla podána žádost městské radě o povolení odprodeje staré dvojkolové stříkačky. Získaný obnos měl být uložen jako fond k zakoupení nové stříkačky. Byl navržen rozsah hasebního regionu kolem Ronova, kam až se bude zajišťovat pomoc při požáru, a dle toho stanoven příspěvek do navrhovaného fondu. V budoucnu byly tyto příspěvky odevzdány jen některými vesnicemi. Dochází též k vyloučení dvou hasičů kvůli pomluvě.
Rok 1888 – „10 let trvání“ našeho sboru. Toto jubileum bylo spojeno s oslavami, které proběhly 19. srpna. Ráno budíček, vítání hostů hudbou, ubytování v místnosti spolkové, popřípadě ve „Velkém hostinci “. O 9. hodině proběhly služby Boží slavnosti, o 11. hodině se sešla slavnostní Valná hromada sboru v zasedací místnosti městské radnice, pak následoval společný oběd. Odpoledne byl proveden požární zásah na domech pana Jana Semráda, rolníka, a Jana Procházky, krupaře. (Domy už neexistují, místo nich je samoobsluha a ulice Za humny.) Zásahu se zúčastnilo 35 sborů župy Čáslavské. Z nejvzdálenějších míst přijely sbory z Červených Janovic, Světlé nad Sázavou, Přelouče. Za 10 let činnosti u sboru bylo vyznamenáno 8 členů, za 5 let 10 členů.
V roce 1889 byly opatřeny plechové tříhranné hasičské odznaky s hasičským znakem a velkým písmenem H. Tímto znakem označili všichni členové svá obydlí. Bylo zahájeno jednání s firmou Smekal o zakoupení nového stroje Hydroforu (stříkačky). Po projednání s městskou radou došlo k prodeji staré stříkačky formou dražby. Ve veřejné dražbě bylo utrženo – za staré železo 1 zlatý 75 krejcarů, za spodek 6 zlatých, za mosazné a měděné součástky 50 zlatých a za dřevo 1 zlatý a 70 krejcarů. Byla zakoupena nová stříkačka od firmy Smekal za 500 zlatých.
Roku 1891 se sbor zúčastnil hašení požáru v Závratci a Bučovicích. V tomto roce se započalo se stavbou hasičského cvičiště v ulici Školské, nyní je to pozemek pana Zvěřiny. V následujícím roce bylo cvičiště dokončeno – leziště ze dřeva, dvoupatrové v ceně 248 zlatých a 46 krejcarů. Bylo svoláno mimořádné kontrolní shromáždění všech členů sboru z důvodu špatné návštěvy cvičení i schůzí. Byly přečteny Stanovy a Domácí řád sboru. Sedm členů dostalo důtku za neplnění povinností. Zakoupilo se 100 metrů hadic a dva dvoumetrové díly savic.

Rok 1893: Sbor se zúčastnil veřejného župního cvičení u příležitosti pětadvacetiletého trvání sboru v Kutné Hoře. Došlo k požáru v Bousově, náš sbor byl v plném počtu. Byl pořízen dvoukolový naviják (máme dodnes).
Našemu sboru se v roce 1894 dostává velké cti – uspořádat veřejné župní cvičení. Pořad tohoto cvičení byl následující: v 5 hodin ráno budíček, dále uvítání hostů, slavnostní valná hromada, odpoledne velké cvičení sboru na náměstí a poté poplach a ukázka zásahu. Po ukončení cvičení se konal koncert v zahradě pana Řípy (dnes „Doubravka“) a pana Janouška (pozemek města – dvůr a dílna). Vydání čítalo tři zlaté za poskytnutí přípřeže ve Lhotce a Žlebských Chvalovicích.
V roce 1896 pořizuje sbor všem činným členům slavnostní černé čamary (blůza a kalhoty) v hodnotě 9 zlatých. Vzhledem k tomu, že sbor má většinu členů málo majetných, bylo rozhodnuto splácet tento obnos po částkách. Sbor byl povolán k požárům v Biskupicích a v Heřmanicích. Za zmínku stojí velký požár v Závratci, nejprve 1. června, kdy hořela stará kovárna p. Kutílka, a 9. června vznikl požár v budově starého hostince, jehož majitelem byl pan Horák. Příčinou požáru byl žhavý popel přivezený z místní vápenky. Při obrovském větru, který panoval tohoto dne, přenesl se oheň přes cestu na statky pana Šrámka a pana Lebdušky čp. 21, které vyhořely. Náš sbor kvůli velké vzdálenosti vody pracoval se dvěma stříkačkami, aby zachránil statek pana Hovorky, což se spojeným úsilím podařilo. Pomáhal též sbor žlebský a běstvinský a část čáslavské vojenské posádky, která si právě odbývala cvičení ve střelbě v Závratci. Po zdolání požáru zde byla ponechána část našeho mužstva se stříkačkou do druhého dne.

Po usnesení výboru v roce 1897 dochází k přestěhování spolkových místností z Čtenářské besedy (u Lebdušků, nyní lékárna) do nových místností v Ráji, patřících p. Janu Bláhovi (nyní Vavřinec). Pro vleklou nemoc se vzdal funkce velitele sboru p. Víšek František a byl zvolen nový velitel p. Hozák Josef. Tento rok byl bohatý na požáry. Sbor zasahoval u tří požárů v Lipovci a jednoho v Biskupicích. V Ronově došlo k požáru budovy zvané „Špýchar“, která byla majetkem p. Horkého. Požár zapříčinil blesk, přičemž byla zabita ve chlévě kráva. V největší bouři a dešti pracoval náš sbor na záchraně majetku a zdolání požáru. Dne 18. srpna vypukl z nezjištěných příčin požár stohu u domu čp. 10 patřícího p. Jeřábkovi a zachvátil obytné stavení a přilehlé sousední budovy čp. 9, 11, 69 a přenesl se přes ulici na dům čp. 178 (ul. Zámecká). Tady sbor projevil nejvíce zdatnosti. Nejenže oheň se dvěma stříkačkami (ručními) lokalizoval, nýbrž zachránil blízké stodoly od požáru. Byl založen místní odbor „Pohřební pokladny“.

Jelikož okolní obce neměly svoje hasičské sbory, platily hasičskému sboru příspěvky na zakoupení techniky. V roce 1898 to byly obce Bousov, Kněžice, Biskupice, Chvalovice, Závratec, a Mladotice. Bylo zakoupeno 100 m hadic, jelikož při posledním požáru jich bylo málo, dále nová ruční džberová stříkačka „berlovka“, vše za 86 zlatých a 62 krejcarů. Sbor obdržel podporu z věcného fondu 60 zlatých. Zasahoval u požárů v Mladoticích, Závratci, Vinařích a dvakrát v Kněžicích. V této obci byly záchranné práce sboru různým způsobem ztěžovány, proto bylo rozhodnuto, aby se sbor likvidace požárů v Kněžicích nezúčastňoval. O tomto rozhodnutí byly vyrozuměny vyšší instance.
K největšímu požáru však dochází v Ronově, a to 28. září na den sv. Václava ve stodole p. Jana Nováka čp. 112 a 113. Oheň se bleskurychle rozšiřoval po doškových střechách sousedních stodol a zachvátil stodolu p. Jana Semráda čp. 114, Jana Procházky, krupaře, čp. 115, Jana Macháčka čp. 116, Jana Vašíčka, rolníka, čp. 117, Bedřicha Skokana čp. 118, Jana Bláhy čp. 119, Jana Skokana, rolníka, čp. 120. Náš sbor se zúčastnil se dvěma stříkačkami a veškerým potřebným náčiním, dále pomáhal sbor žlebský, běstvinský a vinařský. Požáru padly za oběť veškeré zásoby obilí, píce a různé hospodářské nářadí. Záchranné práce byly ztíženy velkým nedostatkem vody, která musela být dovážena voznicemi, takže sousední sbory se nemohly plně účastnit hašení.
Roku 1899 dochází k rozšíření členské základny o dalších 9 členů. Sbor hasil požár v Kněžicích, kde se prozatím vše urovnalo, dále v Bousově a vyjížděl k planému poplachu hlášenému v pivovaře a v domě p. Jana Procházky.

Roku 1900 sbor zasahuje u požáru stodoly p. Remeše ve Školské ulici, stodola p. Kosiny byla před ohněm uchráněna. Dále se hasilo v Závratci a Bousově. Sbor se zúčastnil veřejného župního cvičení v Kácově, uvítání pana biskupa z Hradce Králové k místnímu biřmování dne 1. května. Dále vysílá dva členy na sjezd východních a jihovýchodních žup. Byla udělena důtka za neúčast u požáru třem hasičům. Na návrh hasičského sboru pověřuje obecní zastupitelstvo hasiče, „aby učiněno opatření, by lidé u stříkačky z řad nehasičů pro případ místního požáru mohli býti zjištěni pro případ odměny“. Bylo usneseno, aby p. Němeček-klempíř-udělal 50 kusů známek plechových, jež budou umístěny ve schránce stříkačky (čtyřkolová ruční) spolu s knížkou k zápisu. Po ukončení prací u požáru budou tyto známky vydány těmto pomocníkům, aby mohli být u obecního úřadu odměněni.
Že jsou hasiči pojištěni v případě úrazu při ohni nebo živelné pohromě, platilo i v roce 1901, kdy se při požáru v Bousově 25. července zranili dva naši hasiči – p. Tyttman a p. L. Hubáček. Od zemského výboru dostali 24 a 28 korun podpory za úraz. Jednalo se s firmou R. A. Smekal v Praze o koupi nové stříkačky s odprodejem stříkačky stávající čtyřkolové. Doplatek činil 920 korun. Jelikož sbor neměl tolik peněz, byly dohodnuty měsíční splátky a dále požádáni sponzoři o příspěvek na novou stříkačku. Jelikož sbory v tu dobu nebyly dotovány od státu, na svoji činnost i techniku si musily vydělat nebo sehnat příspěvky. Jen pro názornost: Na začátku roku 1902 oběžníkem bylo vybráno od přispívajících členů 109 korun, od velkostatku ronovského 20 korun, od občanské záložny v Biskupicích 20 korun, od p. Karabáčka, doktora medicíny z Prahy, 2 koruny, od E. Chramosty v Kněžicích 2 koruny, od slavné obce chvalovické 6 korun.

Jelikož při požárech byl stále nedostatek vody k hašení, hasičský výbor utvořil komisi, jejímž úkolem bylo zjistit stav vody ve všech studnách v Ronově a vytipovat ty, které by byly vhodné k použití v případě požáru. Dále dochází ke změně „Domácího řádu“, kde ponocní jsou povinní v případě požáru uvědomit kteréhokoli člena sboru, který vyhlásí poplach. Sbor zasahoval při likvidaci požáru v Kněžicích a Žlebských Chvalovicích a 1. června u p. J. Berana v Ronově. Tento požár byl založen úmyslně, žhář byl usvědčen.

Dne 10. června 1904 se sbor zúčastnil župního cvičení ve Vlačicích – Výčapech, dále hašení požárů v Licoměřicích, Závratci, Lhotce a v Ronově, kde shořel stoh slámy p. J. Brůdera, starosty obce. Za přípřež stříkačky bylo vyplaceno 6 korun při každém požáru p. Vávrovi, hostinskému. V tomtéž roce byla provedena výměna spolkové místnosti z Čtenářské besedy za místnost v prvním poschodí (bývalá šatna) v hostinci p. J. Vávry (dnes TUNEL), a to na dobu jednoho roku.

Po tříletém jednání s vedením župy Čáslavské bylo konečně v roce 1905 dosaženo povolení uspořádat veřejné župní cvičení v Ronově s tímto programem: V 5 hodin budíček, poté vítání hostů, dopoledne slavnostní schůze a společný oběd. Odpoledne pak veřejné cvičení s ukázkou hašení požáru. Večer taneční zábava. Při té příležitosti byly v ulicích Svatokřížské, Čáslavské a Lichnické postaveny slavobrány. Sjezd probíhal pod patronací obecní rady. Celkový příjem z akce činil 604 korun 76 haléřů, výdaje 742 korun 24 haléřů. Sbor se zúčastnil svěcení nové parní stříkačky ve Žlebech, dále hašení požáru panského dvora v Biskupicích a požáru dvora na Skalce u Třemošnice, v Mladoticích a Lipovci. Sbor zakoupil 100 m nových hadic a na župní cvičení 30 ks plátěných obleků.

V roce 1906 byl sbor na župním veřejném cvičení v Bratčicích, na sjezdu funkcionářů v Golčově Jeníkově, na třídenním odborném kurzu hasičské školy v Poděbradech a na výletu do Třemošnice pořádaném místními spolky. Zasahoval u požárů v Kněžicích, Závratci a Bousově. Veřejné župní cvičení se konalo v roce 1907 v Rohozci i s naší účastí, hasiči dále podnikli společný výlet do biskupické třešňovky, prů16 vod s pochodněmi v předvečer oslav 600. výročí založení Ronova.
Rok 1908 zůstane zvlášť v pamětech občanů Ronova a sboru, neboť se přihnala povodeň tak děsivá, že pamětníci nic podobného nezažili. Cituji zápis z kroniky hasičské: „V den 23. května přehnaly se mraky zlověstné spojené s bouří, která se rozpoutala s průtrží mračen. Voda v řece rychle stoupala a protržením horních rybníků dostoupila takové míry, až zatopila obydlí poblíž řeky, že dobytek musel býti vyváděn a i vynášen. Zatopeny byly statky na obci p. Pospíšila a p. Davida, voda se valila přes most dále k pivovaru, že nebylo k němu přístupu a obyvatelé se museli utéci do vyšších míst. Nejhůře řádila ve mlýně „Podzámeckém“, kdež vnikla do všech místností, stájí a odplavila veškeré dříví a prkna, zničila a pokazila mlýnské zařízení i stroje a pilu. Sbor zúčastnil se všude prací záchranných, kde mohl, bohužel proti rozpoutanému živlu byly síly jeho slabé.“
V následujícím roce 1909 byly dle nařízení zavedeny povinné hlídky ke společenským akcím, jako zábavy, divadla apod. Byl vysvěcen prapor „Sdružení katolické mládeže“ v Ronově. Sbor uspořádal místní poplachové cvičení se sborem chvalovickým v Zámecké ulici na domy p. A. Tyttmana a p. J. Hrnčíře, učitele. Zdařilé cvičení bylo ukončeno večer věnečkem (zábavou).
Požáru se sbor zúčastnil v Licoměřicích, Bousově, Biskupicích a místním pivovaře. Sbor se rozloučil na místním hřbitově s dlouholetým přispívajícím členem sboru p. Janem Novákem, obchodníkem a zástupcem obce. Do fondu p. Pražáka, kde se výnosy z vkladu vydávají nejpotřebnějším hasičům, jeho rodina věnovala 1000 korun. Byly zakoupeny nové savice a píšťaly v hodnotě 79 korun 30 haléřů.
V roce 1911 panovala v Ronově veliká vedra, a tak na rozhodnutí městské rady byly ustanoveny noční hlídky po městě, a to od 27. června až do 15. září. Každému členu hlídky bylo vypláceno z rozpočtu města 1, 90 korun za noc. Jeden člen odepřel hlídku, a tak byl vyloučen ze sboru, další dva dostali důtku za porušení „Domácího řádu“. Sbor se účastnil župního cvičení v Žehušicích. Byla zakoupena nová ruční stříkačka „berlovka“ s nepřerušeným proudem za 38 korun. Sbor pomáhal při hašení požáru v Mladoticích. V roce 1912 byli na valné hromadě sboru odměněni medailemi čtyři hasiči za 25 let členství ve sboru. Sbor byl na valné hromadě a župním cvičení v Habrech. Pomáhal při hašení požáru v Kněžicích a následně při požáru stodoly pana Hniličky v Podzámeckém mlýně v Ronově a v červnu při hašení ve Chvalovicích. V následujícím roce sbor zasahoval u požárů v Kněžicích, Tuchově, dvakrát ve Chvalovicích a dva dny měl pohotovost při velké vodě na řece Doubravě. Dále bylo zakoupeno sborem 80 m hadic za 140,74 korun. Obec pojistila jeden pár koní k přípřeži stříkačky. Sbor vlastnil v roce 1913 stříkačku hydrofonní s příslušenstvím, jednoproudní novou, 2 ks berlovky (máme dodnes), 1 vůz rekviziční (pro dopravu hasičů k ohni), 6 ks žebříků s háky, 3 žebříky střešní, 6 požárních háků na strhávání krovů a komínů, 9 krompáčů a kopáčů, velkou kotvu, 4 plácačky na tlumení ohně, 2 dvoukolové voznice na dopravu vody k požáru do stříkačky, 2 kádě, 1 samostatný naviják na hadice (máme dodnes) a další materiál.

Rok 1914 začal poklidně valnou hromadou sboru, župním cvičením v Chotusicích a účastí u požárů, a to dvakrát v Mladoticích a v Moravanech. Dále proběhlo uvítání pana biskupa z Hradce Králové k místnímu biřmování. Při té příležitosti se měl večer konat lampiónový průvod, z kterého však sešlo. Došla zpráva o 4. hodině odpolední, že je zavražděn v Sarajevu následník trůnu.
Druhého dne byla vyhlášena všeobecná mobilizace. Sbor byl vyzván obecním zastupitelstvem k držení nočních hlídek. Z našich členů odešli na vojnu Karel Vašíček, Karel Novotný a Josef Vávra ml. Karel Vašíček padl hned v prvních dnech bojů u Lublinu na pruském bojišti. Jakým způsobem, to se nezjistilo. I další rok války byla znát na činnosti sboru celková ochablost a strach, co bude dál. Bylo povoláno dalších pět našich členů na frontu. V Ronově byl ubytován vojenský Čáslavský pluk č. 12 o počtu 1000 mužů, i naše spolková místnost v hostinci „ U Vávrů“ byla obsazena, takže občanský život byl omezen.
V dalším roce 1916 odcházejí další čtyři hasiči do války, a tak se sbor zmenšil na 12 členů. Přesto s tak nízkým počtem pomáhal, kde bylo třeba, také u požáru v Bousově. I v této pohnuté době sbor projevoval svou činnost, i když omezenou. Dne 12. března proběhlo kontrolní shromáždění a 18. března valná hromada bez voleb, kde bylo vzpomenuto na naše členy a i na ostatní občany z Ronova, toho času ve válce. Sbor na žádost obce konal hlídky u pana Goldsteina, kde se nalézal sklad obilí zabraného pro stát, za což se dostalo do sborové pokladny odměny 75 korun. Dále se podílel na zásahu v Bousově, kde obdržel veřejnou pochvalu a 20 korun za vydatné hašení a záchranu majetku od pana J. Havelky, statkáře.
Roku 1918 konečně válka skončila, život se postupně vrací do normálních kolejí, náš sbor opět obnovuje svou činnost. V roce 1919 jsou provedeny nové volby, ve kterých byl velitelem zvolen Antonín Němeček, náměstkem velitele Josef Erben, cvičitelem Karel Novotný, jednatelem Antonín Kincl, pokladníkem Josef Doubrava a zbrojmistrem Josef Jelínek. Na žádost obecního úřadu hasiči hlídali peníze složené ke kolkování na obecním úřadě. Požáru se účastnil sbor ve Žlebech (hořely stodoly), kde zasahoval jako první, dále v Závratci – statek p. Jaroslava Šmída a u nás „V Podzámku“, kde vyhořely dílny a chlévy, uhájen byl mlýn, zásoby dřeva a pila, za což se dostalo sboru pochvalného uznání a odměny, na místě zůstala hlídka přes noc.

Výročí narození prvního prezidenta T.G. Masaryka sbor oslavil s ostatními spolky v Ronově 6. března 1921. Na žádost byl sboru přidělen od okresní správy politické pozemek na sborové cvičiště o výměře 1327 m2 za obnos 2638,50 korun. Bylo navrženo pondělí na pořádání cvičení a to se dodržuje až dodnes. V roce1923 byly vydány nové stanovy hasičstva, pracuje se na výstavbě cvičiště, je zakoupeno 50 ks jabloní na osázení. Zemřel místní lékař dr. Petráň, velký dobrodinec, náš mecenáš. Majitel „Velkého hostince“ pan Brůder daroval sboru k uctění jeho památky 500 korun, aby je použil pro zasloužilé členy.
Roku 1924 bylo odklizeno leziště z dvora obecního úřadu a přemístěno na naše cvičiště, což stálo 1858 korun. Sbor se účastnil župního sjezdu v Žaka-Štrampouchu. Zakoupil samaritánská nosítka, jelikož byla u sboru zřízena samaritánská četa. Náčelníkem byl zvolen bratr Růžička Josef, lékařský sluha. Administrace Nadace velkostatku v Ronově darovala sboru na jeho žádost starou stříkačku z roku 1864. Při valné hromadě uskutečněné 21. února bylo navrženo, aby byla pořízena motorová stříkačka s gumovými koly, s případným připojením za automobil. Roku 1927 byla prodána ruční stříkačka do Hostovlic za Vilémovem za účelem získání peněz na novou stříkačku (za cenu 11000 korun). Byly shromážděny nabídky na různé druhy stříkaček a na výstavě v Praze, po prohlídce, byla vybrána stříkačka od firmy Stratílek Vysoké Mýto za cenu 42 000 korun, ale s vybavením už stála 50 000 korun. Ke koupi nové stříkačky vedly zejména ty důvody, že nebylo dostatek lidí k pumpování, a to bylo navíc velice namáhavé. Sbor se účastnil hašení požáru v Ronově u pana Janouška č.p. 146, v Bousově u pana Kutílka a na Lhůtech u pana Šmída.
Dne 28. srpna pořádá sbor slavnostní předání a vyzkoušení nové motorové stříkačky s účastí majitele firmy pana Stratílka a za přítomnosti občanů města. Slavnost byla ukončena na hřišti Sokola za vynikajícího počasí. Zisk ze slavnosti činil 3621 korun a byl použit na splacení dluhu stříkačky.
Rok 1928 započal hasičským plesem a po 20. hodině se ozval pokřik „hoří“. To nebyl bohužel žert, ale skutečně hořela stodola pana Nováka na náměstí (dnes samoobsluha). Všichni bratři opustili sál ve vycházkových stejnokrojích a hasili až do jedné hodiny ranní. Voda se brala z kašny, motorová stříkačka pracovala jen čtvrt hodiny a kašna byla prázdná, proto se voda dovážela voznicemi. Po návratu hasičů ples pokračoval až do rána, doháněl se ztracený čas.
Dne 16. ledna o šesté hodině večer vypukl požár stodoly pana Václava Pejřila na náměstí (V koutě), právě týden od požáru stodoly pana Nováka vedle. Oheň zničil celou stodolu až na pár krovů a trámů. Byla použita taktéž motorová stříkačka, ale pro nedostatek vody nemohla být využita naplno. Podle veřejného mínění byl oheň založen stejnou rukou jako u Nováků, nastalo vyšetřování, ale nic se stejně nezjistilo.
Dne 10. června se pořádal okrskový sjezd v Ronově za účasti sedmi sborů. Kromě slavnostních projevů od zástupců župy, starosty obce a dalších složek bylo provedeno pořadové cvičení a cvičení se žebříky, nakonec cvičný poplach s ukázkou hašení novou stříkačkou. Po cvičení se všichni odebrali na sokolské cvičiště, kde proběhlo cvičení se sekyrkami a žebříky. Na konci cvičení žebříkových pyramid byla rozvinuta státní vlajka. Na závěr celé slavnosti byl věneček u bratra Petržilky (dnes v Tunelu). Účastnily se sbory ze Žlebů, Bousova, Třemošnice, Kraskova, Vrdů, Bučic, Semtěše a další. Jelikož bylo krásné počasí a velká návštěvnost občanů, zůstalo v pokladně 4 023,88 korun, které byly použity na úhradu dluhů za motorovou stříkačku. Dne 11. července byl zakoupen první automobil Laurin-Klement, který měl sloužit rychlé dopravě lidí a techniky k požáru. To bylo prověřeno 9. října ve 22:30 hodin v Moravanech, kde hořely objekty statku pana Sovy. Ve 23:00 hodin – 30 minut po vyhlášení poplachu – už stříkačka chrlila dva proudy vody na hořící objekty a jeden proud ochlazoval okolní budovy před létajícími a hořícími uhlíky, a tak se zabránilo rozšíření požáru na vesnici. Za tento zásah dostal sbor velké ocenění. Hasební práce provádělo 6 našich členů po dobu 16 hodin.
Dne 15. ledna 1929 vypukl požár u pana Jana Semráda na Horce. Byl naštěstí brzy uhašen bez velkých škod. Téhož dne ve 20:30 hodin dochází k požáru domu pana Bahenského v Zámecké ulici. Oheň zničil celé stavení i stodolu, škoda byla kryta jen částečně pojištěním. Pomáhal při hašení celý náš sbor. Dne 16. dubna po telefonické výzvě odjíždí sbor do dvora na Kubíkových Dubech a 20. dubna byl povolán k požáru v Hostovlicích.
V roce 1930 byl na žádost členů založen fond na podporu zraněných a nemocných členů, jenž nesl jméno zakladatele MUDr. Edvarda Šeredy, na který on věnoval 1000 korun. Osmdesáté narozeniny prezidenta republiky T G. Masaryka byly oslaveny okázalou slavností v podvečer dne 6. března 1930. V průvodu všech spolků šel náš sbor první s rozžatými smolnicemi za zvuku hudby a procházel za pěkného osvětlení domů ulicemi města. Župního cvičení konaného 1. června v Golčově Jeníkově se účastnilo 15 našich členů, někteří účinkovali při závěrečném cvičení se sekyrkami. Týden nato bylo naše auto „Laurin-Klement“ po prohlídce motorových vozidel zaregistrováno za způsobilé k vojenské službě. V létě byl na návrh sboru vybudován příjezd pro motorová vozidla na hráz Nového rybníka a místo pro stříkačku. Zároveň bylo obcí započato s rekonstrukcí stávajícího vodovodu z Nového rybníka z potrubí o průměru 70 mm na průměr 100 mm železného potrubí – Lichnickou ulicí do kašny a odtud do Zámecké ulice s odbočkou do ulice Školské. Průměr potrubí byl volen tak, aby průtok vody stačil motorové stříkačce v případě požáru. Na tomto potrubí bylo zřízeno 6 podzemních hydrantů.
V roce 1931 vyjížděl sbor k požárům v Lipovci, Heřmanicích, Bratčicích, Hostovlicích, Třemošnici a v Podhradí. V roce 1932 po úspěšném jednání s firmou Stratílek Vysoké Mýto byla vyměněna stará motorová stříkačka za novou čtyřválcovou o výkonu 32 Hp, s výstupním tlakem 18 at. Náš sbor byl tak nejlépe vybaveným sborem v celé župě. Uvažovalo se také o vybudování elektrické signalizace do bytů ke svolávání členů, ale po koupi nové stříkačky to bylo odloženo. Nová stříkačka prodělala svůj křest hned po přivezení, a to v Kněžicích, Třemošnici a v Ronově při požáru domu p. Bobka a p. Víška v Pazdernách, dále dvou stodol v Bousově, v Mladoticích, kde tlačila vodu na vzdálenost 600 m s velkým převýšením na objekt p. V. Klečky.
V roce 1933 byl plánován Župní sjezd u nás v Ronově, a to na 18. června. Kvůli špatnému počasí byl program pozměněn, konal se pouze průvod zúčastněných sborů na cvičiště, byl proveden letecký útok se svržením tří cvičných bomb a následně likvidace „hořící továrny“. Letadla přiletěla z Prahy. Sjezd se opakoval znovu 2. července již za pěkného počasí. Ukázek bylo velmi mnoho, všechno popsat by vydalo na několik stránek časopisu, proto jen namátkou. Na náměstí pracoval náš sbor s motorovou stříkačkou, letadla opět prováděla útok, žlebský sbor předváděl parní stříkačku, chvalovický ruční čtyřkolovou stříkačku.
Sbor zasahoval u 15 požárů v okolních obcích, v Ronově na Podhorce v č. p. 243 pí. Mervartové, 26. prosince v č. p. 5 p. Šebora, kde hořela kůlna se stroji, a v Mladoticích u p. J. Horního. Co všechno se může stát: Při cestě k požáru do Kněžic najela naše stříkačka na kámen na silnici, která byla ještě štětovaná, upadla poloosa a po klesnutí na zem praskla druhá poloosa. Po sehnání pomoci byla stříkačka naložena na auto a pokračovalo se do Kněžic. Druhý den byla odvezena do Vysokého Mýta k výrobci, opravena a večer byla zpět doma. Sbor je všude chválen za pomoc při požárech, ale hlavně že přijíždí včas a zabrání dalšímu rozšíření živlu. Při požáru mlýna ve Žlebech se díky rychlému zásahu podařilo zachránit pilu a obytné stavení. V roce 1935, 16. června, slaví sbor ze Žlebských Chvalovic 25 let od založení, a tak náš sbor jim na jejich požádání pomáhá zajistit důstojný průběh oslav. Sbor šel do Chvalovic v průvodu s kapelou. K dvoukolové stříkačce byla zakoupena v roce 1936 přenosná stříkačka PS – 8 od firmy Smekal Slatiňany za cenu 15 000 korun, dále elektrická siréna, která byla umístěna na střeše radnice. Zasahovali jsme u požáru stohu v Moravanech, v Ronově z neznámých příčin hořel domek p. Siglera v Pazdernách. Pomáhali jsme při hledání dvou utopených chlapců v Novém rybníce a po nalezení poskytovali první pomoc. Sbor má družstvo samaritánů. V našem kraji se též pořádaly vojenské manévry (ve spolupráci s hasičskými hlídkami), které skončily v terénu pod hradem Lichnice. Na hradě byl odtrouben konec manévrů za přítomnosti Edvarda Beneše a hostů z cizích států.
V roce 1937 se hasičský ples neuskutečnil, konala se sbírka na zařízení plynové obrany, která vynesla 1175 korun. Došlo ke třem požárům, v Kněžicích, Bousově a stohu v Heřmanicích. Byla svolána jedna smuteční schůze na paměť prvního prezidenta T. G. Masaryka, který zemřel 14. září 1937. Bylo rozhodnuto zaslat smuteční telegramy rodině prezidenta Osvoboditele: „V hlubokém smutku sklánějíce hlavy vzpomínáme Vás, kteří jste s velikánem našich dějin pokrevenci, a slibujeme, že památka jeho stane se heslem našich životů. Sbor dobrovolných hasičů v Ronově n. D.“ Druhý telegram panu prezidentovi Československé republiky dr. Edvardu Benešovi Praha: „Pane prezidente, hluboce zdrceni smrtí prezidenta Osvoboditele slibujeme Vám, že stopami jeho, jimiž kráčíte Vy, půjdeme i my za vámi. Sbor dobrovolných hasičů v Ronově n. D.“ Pohřbu prezidenta v Praze se účastnilo 7 hasičů našeho sboru.
Aby sbor mohl v roce 1939 plnit svoje poslání, musel se přihlásit u zemského svazu a prohlásit, že bude nadále vyvíjet hasičskou činnost, jinak by zanikl. Schůze se nadále konaly střídavě v hostinci p. Petržilky (Tunel), p. Kábely – Velký hostinec (zdravotní středisko), u Prchalů (Doubravka), u Dusů, dnes již není, a u Kinclů (bývalý pivovar u zámku). Proto byla za 400 korun zakoupena bouračka domu v Lichnické ulici k postavení nové zbrojnice. Při lednové kalamitě na řece byl povolán i náš sbor, led prokopávalo také vládní vojsko a německá armáda led rozstřelovala. Podle nařízení zemského svazu musela obec převzít sborový majetek a bylo nařízeno přemalovat vozidla a stříkačky z barvy červené na zelenou. Z příkazu protektorátní policie musel sbor držet po dobu žní hlídky. V roce 1944 byla zřízena zásahová četa vedená velitelem br. Jelínkem, druhá četa vedená velitelem br. Urbanem. Dne 18. prosince byl zatčen velitel sboru br. Jelínek a poslán do koncentračního tábora v Terezíně, kde po mnoha útrapách 30. dubna 1945 zemřel na cele č. 43. Jeho pamětní deska je umístěna v naší zbrojnici.
Po ukončení války nám bylo navráceno od armády naše vozidlo „Laurin-Klement“ ve velice špatném stavu, nepojízdné, a tak bylo pomocí autových vraků sestaveno jiné. Díky špatné kombinaci dílů se však nedalo použít. Uvažovalo se o vybudování nové zbrojnice, ta stará, která se nacházela v budově školy ve sklepě, nevyhovovala. Padl návrh, že se odkoupí kůlna na vozy proti zámku. Dne 12. prosince sehrál divadelní spolek ochotnický hru „Děvče s hraběcí korunkou“ ve prospěch sboru. V roce 1947 nám předal obecní úřad smlouvu na kůlnu používanou na uskladnění vozů patřící k zámku k předělání na hasičskou zbrojnici. Ihned se započalo s přestavbou, do konce roku bylo odpracováno 1867 hodin. Na jaře roku 1947 bylo mnoho práce s odchodem ledu na řece, který byl až 60 cm silný. Po nahromadění a ucpání řečiště musely být ledy vojskem rozstřelovány, pomáhalo jim i 28 členů našeho sboru. Dne 16. září vypukl oheň v mlékárně ve štítě nad kotelnou, částečně byl uhašen zaměstnanci pomocí ručních hasicích přístrojů, ale likvidaci provedl až náš sbor. 27. září byl výjezd k požáru lesa u Lovětína, kde pomáhalo 16 našich členů sboru. Původně zakoupené zbořeniště na stavbu zbrojnice bylo převedeno na obec. Byla dokončena přestavba kůlny a 1. července 1948 byla slavnostně otevřena nová hasičská zbrojnice. Dne 24. září byl sbor volán k požáru do Biskupic.
V roce 1949 byl sbor úplně bez peněz, veškeré příjmy i z tradičního plesu věnoval obci. Dne 5. května byl povolán do Seče k požáru mnoha domů, oheň se rozšiřoval za velmi silného větru. 29. července vypukl požár v Biskupicích u p. Mikše, ale byl uhašen občany ještě před příjezdem naší jednotky. 8. srpna zapálil vlak obilí u Závratce, zde pomáhalo hasit 13 našich členů. Dne 11. listopadu o půlnoci vznikl požár stodoly p. Vomáčky a dílna p. Dočekala ve Svatokřížské ulici. Zde se sboru vymstilo, že opravu techniky neprovedl ihned. Zákon schválnosti říká, že se něco stane, když to nejméně potřebujeme. I přes počáteční problémy byl požár zlikvidován.
V roce 1950 se započalo s pracemi na sestavení vlastního požárního vozidla „OPEL“. Auto bylo německé, z války. Zprovozněno bylo 10. dubna a na památku uděláno tablo s fotkami všech, kdo se na pracích podílel. Po dlouhých diskusích byl dán návrh na pořízení spolkového praporu. Ze tří návrhů byl vybrán jeden a výroba byla zadána Jedličkově ústavu v Praze. Byl to ústav pro tělesně postižené, ale takovéto práce prováděl. Peníze na zaplacení zapůjčili členové sboru, něco poskytli sponzoři. Byly objednány stuhy k praporu, a to bílá s nápisem: BOJ S OHNĚM – VAŠE POSLANÍ – Město RONOV n. D., červená s nápisem: BRATRSTVÍ PRAVDĚ – REPUBLICE ZDAR – Sokol RONOV n. D., modrá s nápisem: NECHŤ SÍLÍ HASIČSKÝ SBOR – OCHRÁNCE NÁS VŠECH – Spořitelna a záložna RONOV n. D. Prapor byl sboru slavnostně předán 2. března 1951. Pořizovací cena 34 315.70 Kč.
Jelikož sbor potřebuje CAS, získal v roce 1951 cisternu s čerpadlem vpředu zn. HORCH s výkonem čerpadla 3200 l vody za min. a ihned se započalo s její úpravou. V tomto roce jsme pomáhali hledat utonulého na Novém rybníce a po této události bylo navrženo výborem zakoupení dvou záchranných kruhů a pramice – jak pro tyto účely, ale hlavně pro povodně. Sbor pořádal k získání peněz na činnost sboru též maškarní průvod s výtěžkem 16766 Kč. Tato částka byla dána na zaplacení dluhů členům, kteří půjčili peníze na pořízení spolkového praporu. Naše soutěžní družstvo se zúčastnilo krajského sjezdu v Ústí nad Orlicí, kde z 68 družstev a před 5000 návštěvníky získalo 3. místo v soutěži hasičských družstev. Jako cenu dostali 10 vycházkových obleků. Na pořádání letních tanečních zábav si sbor půjčil parket od hasičů z Vilémova. Jelikož je přeprava a postavení problematické, sbor navrhuje pořídit si parket svůj. Sbor přijal ženy a založil velmi silné družstvo žen, které v soutěžích získávalo velmi pěkná umístění.
V roce 1953 začíná MNV budovat místní stadion. Spolky, které v obci existovaly, se podílely na stavbě dobrovolnými brigádami. Závazek sboru je 400 hodin. Brigády pokračovaly až do dokončení stadionu. Je zaveden odznak „Vzorný požárník“, který získalo po provedeném školení a přezkoušení 18 našich členů. Nastala doba, kdy se prováděly různé stavební a jiné práce u MNV a každá organizace si dávala závazky na jejich realizaci. I my jsme se účastnili těchto akcí, za které máme řadu poděkování a čestných uznání. Za ně se nemusíme stydět, taková byla doba a dělalo se to pro obec.
Od okresního národního výboru nám byl přidělen dopravní automobil T- 805 s přenosnou stříkačkou PS-8. Sbor pomáhá v roce 1957 obci při oslavách 650. výročí založení Ronova. Aby bylo zajištěno i kulturní vyžití našich členů, pořizuje sbor nový televizor do klubovny a určuje, kdo se může chodit dívat. Na zájezdy za kulturou se dosud jezdilo nákladním automobilem OPEL, a tak, aby se zlepšila úroveň cestování, se kupuje autobus „ PRAGA- RND“.
Oslavy 80. výročí založení sboru se konaly po dva dny – 12. a 13. června roku 1958. V roce 1960 dochází k územnímu rozdělení okresu Čáslav a Ronov se začleňuje do okresu Chrudim. Náš požární sbor je řízen OV ČSPO Chrudim. Získal autocisternu značky „HENSCHEL“ s výkonem čerpadla 3200 l vody za minutu, kterou začal ihned opravovat. Byla též dokončena přestavba vnitřku autobusu RND, výměna sedaček a zabudování naftového topení. Po zakoupení části konstrukce výškového jeřábu z vápenky v Závratci je z ní v roce 1964 vybudován sušák na hadice, na této akci je odpracováno 900 hodin. Pro potřebu uskladnění pohonných hmot mimo zbrojnici jsou zabudovány dvě nádrže do země před zbrojnicí a zakoupen stojan na výdej pohonných hmot na ruční ovládání. Akce pro technické problémy nebyla dokončena. Od obce jsme za dobrou spolupráci v roce 1965 obdrželi dvoukolový výsuvný 12 m žebřík k použití při požáru.
Naše řady opouští náš dlouholetý člen a předseda sboru bratr Čeněk Jílek, dlouholetý vedoucí mládeže. Za své zásluhy u sboru byl odvezen na místo posledního odpočinku na stříkačce tažené Tatrou 805 s čestnou stráží. Je ustaven oddíl mladých požárníků, který se zúčastňuje soutěží s dobrými výsledky. Z výtěžků zábav a sběru kovového odpadu jsou kupovány věci pro hasičské účely. Provádíme námětová cvičení, převážně s procvičováním dálkové dopravy vody. Výhodou v této době je, že skoro všechny sbory v okolí mají dopravní automobily s přívěsnými stříkačkami. Do obecního zastupitelstva v roce 1971 bylo zvoleno 6 našich členů a jeden do okresního národního výboru. I v dalších letech kandidují naši členové do obecního zastupitelstva a obhajují potřeby sboru.
V roce 1972 bylo započato s přístavbou zbrojnice, počítá se s výjezdem k bývalé mlékárně na cestu k JZD. Byla nám přidělena autocisterna CAS-16 RN s obsahem 2500 l vody od okresní inspekce Chrudim. Nadále byly prováděny preventivní prohlídky obytných domů. Pokračují práce na přístavbě zbrojnice. Kroužek mladých požárníků se účastní soutěží, kde získává opět pěkná umístění. Sbor pořádá zájezdy s vlastním autobusem PRAGA- RND po celé republice jako odměnu za práci pro sbor. Autobus byl půjčován i ostatním organizacím našeho města. Byl prováděn sběr železného šrotu k získání peněžních prostředků na doplnění techniky i na chod sboru. Získali jsme ruční čtyřkolovou stříkačku, kterou jsme zrenovovali a v roce 1978, v roce 100. výročí založení našeho sboru, předvedli občanům. Toto výročí se připravovalo skoro celý rok. Oslav se zúčastnilo velké množství sborů s technikou, kterou potom předvedli hasiči na místním stadionu. Večer byla slavnostní schůze.
V roce 1979 byl prodán autobus RND a na další zájezdy byl objednáván autobus ČSAD. Dosloužila CAS – 16 RN, a tak nám byla v roce 1981 převedena již starší CAS- 25 RTHP. Dále jsme získali též starší PPS-12 za PS-8. V tomto roce je přijato do sboru 11 žen. Pro potřeby sboru je zakoupen traktor „URSUS“. V roce 1983 byla provedena celková oprava střechy na zbrojnici a připravuje se rekonstrukce všech elektrických rozvodů ve zbrojnici. V roce 1984 se provádí výměna členských legitimací. Sbor má celkem 64 členů, z toho 13 žen. Za dopravní automobil TATRA- 805 bylo přiděleno novější vozidlo DVS-12 SAVIEN. Tatra byla předána dalšímu sboru do Hošťalovic. V roce 1987 proběhlo v Ronově velké okresní námětové cvičení na podnik AGROsilo s dálkovou dopravou vody, vzdálenost 1,5 km. Po velké průtrži mračen 4. 7. je část města zatopena vodou z polí. Při odstraňování škod nám pomáhaly okolní sbory. Obdrželi jsme v soutěži společenských organizací za pomoc městu 2. místo a odměnu 500 Kčs. V následujícím roce jsme již získali 1. místo, čestné uznání ONV a odměnu 1000 Kčs. V květnu 1989 se u nás konalo celookresní cvičení mladých požárníků „ hry plamen“. Zúčastnilo se 320 dětí. Zasahovali jsme u 6 požárů a 3 tech. výjezdů. Sbor byl vyhodnocen v okresním měřítku 220 sborů na 12. místě.
Při změně politické situace jsme z označení „požárníci“ opět získali starý název „hasiči“, jinak „Sbor dobrovolných hasičů“. Byl uspořádán zájezd do vinného sklípku na Moravu. Zasahovali jsme u 4 požárů. Po dohodě obce, Lesního závodu a našeho sboru bylo v roce 1993 započato s budováním vytápění zbrojnice z kotelny v Lesním závodě. Topení zdarma, financování obec a sbor. Dne 3. 1. 1994 bylo dokončeno a spuštěno. Skončilo denní topení v kamnech. Do vybavení sboru jsme obdrželi 15 m norných stěn na olejové havárie na řece, které byly odzkoušeny při námětovém cvičení za účasti Povodí Labe, HZS Chrudim a dalších jednotek. V hale zbrojnice byla vybetonována nová podlaha s větší pevností. Byla provedena celková oprava venkovních omítek na celé zbrojnici. V roce 1996 bylo pro pouťové zábavy na sezení vyrobeno 50 ks laviček, byla zakoupena svářečka za 10000 Kč. Provedlo se zateplení vrat v přístavbě. V tomto roce započala spolupráce s mažoretkami z naší ZŠ, které si zveme na předtančení při našem plesu. V následujícím roce bylo vyrobeno 48 skládacích stolů, zakoupen gumový člun z dotací státu. Po rozpadu Lesního závodu skončilo vytápění zbrojnice, byl zakoupen plynový kotel a zavedeno vytápění plynem. Zasahovali jsme u 3 požárů a v červenci po deštivém počasí po zatopení části města jsme pomáhali čerpat vodu ze zatopených sklepů a garáží skoro každý den. V nočních hodinách jsme pomáhali stěhovat tábor junáků nad Mladoticemi, zatápěla ho řeka Doubrava. Začali jsme předělávat vlek od PPS-12 na vlek technické pomoci.
V roce 1998 jsme oslavili 120 let založení sboru výstavou dokumentů a techniky. Večer se konala slavnostní schůze, kde nám byla předána stuha na náš prapor se zněním: „ Za obětavou práci v požární ochraně – Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska – ústředí“. Byl zakoupen 1 ks dýchacího přístroje „ SATURN“ z dotací státu. Zasahovali jsme u 4 požárů. Největší byl požár hostince „U VAVŘINCE“. Zásah jsme prováděli za mrazu –14 stupňů C, škoda 2 500 000 Kč. V následujícím roce došlo k výměně jednatele a velitele, který tuto funkci vykonával 30 let. Znovu byl utvořen kroužek mladých požárníků. Na Seči se uskutečnilo cvičení s gumovými čluny pod vedením HZS Seč. Zúčastnili jsme se velkého námětové cvičení na spalovnu nebezpečného odpadu v Prachovicích za účasti 12 sborů.
Na přelomu let 1999–2000 byla vyhlášena pohotovost (po celé České republice) části naší jednotky kvůli oslavám nového tisíciletí, protože vznikly obavy ze zkolabování elektrické sítě a telefonů. Oslavy byly velkolepé. V roce 2000 jsme zasahovali pouze u jednoho požáru.
Další rok 2001 byl plný událostí – od běžných povinností až k zásahům. V květnu po velkých deštích došlo k zaplavení ulice Chvalovické do výše 15 cm, byly vytopeny garáže, sklepy, další den hřiště. Při odčerpávání vody nám pomáhaly okolní sbory. Byla vyhlášena pohotovost na řece Doubravě, která se rozvodnila. V červenci řeka zatopila sklep rodinného domu, montážní halu firmy Kovolis – Hedvikov, v jejich kancelářské budově sklepy, autoservis, kde unikl olej z lapolu do řeky. Stavěli jsme norné stěny, čerpali jsme vodu na sušce a ze sklepů rodinných domů v Zahradní ulici. V Mladoticích jsme čerpali vodu ze studní, čistili vozovku od bláta. Jedno družstvo bylo posláno na pomoc při hledání utonulého v potoce v Počátkách u Kraskova. V srpnu jsme odstraňovali následky přívalové vody s bahnem v obci Moravany, za týden nato spadlé stromy po bouřce a hasili stoh po úderu blesku. Pomáhalo nám 8 sborů. V roce 2002 byl upraven vlek od PPS-12 na vlek technické pomoci při povodních. Zasahovali jsme u 3 požárů, v srpnu se opět rozvodnila řeka, po silných deštích zatopila budovy Kovolisu – Hedvikov, autoservis a rodinný dům. Byl uskutečněn zájezd do hasičského muzea v Přibyslavi a krasové jeskyně Macocha spojený s návštěvou vinného sklípku.
V roce 2003 jsme oslavili 125. výročí založení našeho sboru vysvěcením sochy sv. Floriána, na kterou nám přispěl pan ing. Jaroslav Trávníček z Chrudimi. Byly pouze 2 výjezdy k požáru. Zakoupili jsme motorovou pilu „Husqvarna“ a za dotace od státu kalové čerpadlo. V následujícím roce byla dána CAS-25 do opravy. Uskutečnil se zájezd do Litoměřic na výročí založení prvního dobrovolného sboru ve Velvarech. Byla nahlášena olejová havárie na řece, únik oleje z Třemošnice, stavěli jsme norné stěny. Uspořádali jsme Den dětí, s ukázkami hašení nám pomahal HZS-Chrudim, HZS- Seč, SDH Třemošnice a SDH Lipovec.
Sbor obdržel v roce 2005 pamětní stuhu na prapor od sdružení se zněním: „140. výročí založení prvního dobrovolného sboru ve Velvarech- Sdružení Čech, Moravy a Slezska“. Na kontrolním shromáždění složilo 7 členů hasičský slib. V březnu byla vyhlášena pohotovost na řece Doubravě v důsledku prudkého tání. Zasahovali jsme u požáru kůlny v Mladoticich, požáru autogenní soupravy v Moravanech, požáru rodinného domu u Závratce, zde uhořela majitelka, další osoba byla zachráněna. Pomáhalo 5 sborů. Zakoupili jsme 10 párů zásahových bot, 4 ks masek k dýchacím přístrojům, elektrickou centrálu 6,5 kw a nové pneumatiky na vozidla z rozpočtu města a státních dotací. Další požár byl v Běstvini. V srpnu opět došlo k průtrži mračen, postižena byla ulice Chvalovická, U Školky a částečně ulice Zahradní. Čerpání vody trvalo 3 dny. V říjnu vypukl požár dříví ve stodole v Ronově a poslední požár restaurace v Třemošnici. Za celoroční práci jsme uspořádali zájezd na vinobraní do Znojma. Ve zbrojnici byla provedena generální oprava rozvodů vody, odpadu a výstavba nových WC. Práce trvaly 3 měsíce. V březnu 2006 po prudkém tání sněhu byla vyhlášena pohotovost na řeku, voda zaplavila sklepy administrativní budovy Kovolisu. Zasahovali jsme v tomto roce u 3 požárů. V závěru roku proběhlo přátelské posezení celého sboru v restauraci v Třemošnici.
V roce 2007 bylo celkem 9 výjezdů k zásahům. Pomáhali jsme AMK Třemošnice při zajištění motokrosu na Kubíkových Dubech. Při výročí založení našeho města jsme se podíleli na zajištění oslav, při vysvěcení praporu jsme drželi čestnou stráž. Na pořízení praporu města jsme též přispěli a věnovali jsme stuhu k praporu s věnováním: „Boj s ohněm naše poslání“. Po dva dny oslav jsme vystavovali naši techniku a písemnosti sboru od jeho založení. Pořádali jsme dětský den, pouťové zábavy, lampionový průvod s ohňostrojem na závěr prázdnin. Účastnili jsme se celostátního srazu hasičské techniky v Přibyslavi s naším DVS-12. Bylo zakoupeno 10 vycházkových obleků, 5 pracovních a z dotací kalové čerpadlo.

Listopad 2018
Po Út St Čt So Ne
« Říj    
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930  
HZS PK